Fráňa Šrámek narozený 19. července 1877 v Sobotce zemřel právě 1. července 1952 v Praze. Český básník, prozaik, dramatik, také příslušník generace velkých buřičů i anarchista. Jeho otec byl běžný úředník. Své dětství prožil v rodišti, kam se později neustále rád vracel osobně i ve své tvorbě. S rodiči se několikrát dokonce i stěhoval. V roce 1882 do Zbirohu nebo v roce 1885 do Písku, kde prožil svá gymnaziální léta a odmaturoval v Roudnici. Roku 1899 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník, která mu byla ale zejména pro jeho značně anarchistické postoje o rok prodloužena.
Život Fráni Šrámka
Svá studia práv ale nedokončil a věnoval se publicistice a literatuře. Od roku 1903 pak žil v Praze, kde se stal příslušníkem skupiny kolem S. K. Neumanna a velmi aktivně působil v anarchistickém hnutí, kde v letech 1905 až 6 redigoval časopis Práce. V roce 1905 byl také 2x krátce vězněn za účast na tehdejších studentských protimonarchistických akcích a na základě básně Píšou mi psaní, kde protestoval proti povolání na vojenské cvičení. Vydal svoji prvotinu s názvem Života bído, přec tě mám rád, kde dal průchod svému antimilitaristickému smýšlení a vyjádřil pocit marnosti a zbytečnosti. V podobném duchu je laděna sbírka Modrý a rudý s prvky odporu proti armádě a anarchistickými prvky.
Fráňa Šrámek na frontě
Za 1. světové války aktivně bojoval na ruské frontě, v Itálii a Rumunsku, odkud také pochází i jeho Listy z fronty vydané v roce 1956. Po krátké spolupráci s Neumannovým Červnem se také velmi sblížil s okruhem lidí vytvořených kolem K. Čapka. V roce 1910 pod vlivem doznívajícího impresionismu napsal román Stříbrný vítr. Hlavní postavou je student Jan Ratkin bojující s pokrytectvím a přetvářkou maloměsta, bouřící se proti zavedeným konvencím a s jinotajem stříbrného větru plného optimismu mládí, věří, že se mu podaří i v tomto boji zvítězit. Básnická sbírka Splav z roku 1916 oslavuje splynutí člověka s přírodou, což je obdivuhodné dílo během války. V roce 1915 vyšlo drama Léto, jehož hlavním hrdinou je Jan Skalník hledající životní lásku a nalezne venkovskou dívku Stázku.
Meziválečná tvorba
Po skončení první světové války se nikdy plně nezapojil do žádné literární skupiny, i když měl asi nejblíže k okruhu kolem Karla Čapka. V roce 1919 vydal román Tělo, kterým v moderním duchu přináší nové literární prvky, velmi otevřené a na tu dobu skutečně méně obvyklé. Objevují se v něm témata rozkoše v životě mladé ženy, která řeší pocity vlastní tělesné touhy po narukování manžela do války. V roce 1922 napsal drama Měsíc nad řekou, kde bojuje proti konvenčnosti a předsudkům maloměsta zaměřené na nitro starší ženy toužící po lásce, kdy jí do života zasáhne muž výrazně mladší. Roli Slávky roku 1953 ve filmovém přepisu dramatu vynikajícím způsobem ztvárnila Dana Medřická.
Poslední léta Fráni Šrámka
Již koncem 20. let se v jeho životě i díle objevuje rezignace. Pak tvořil mimo literární hnutí a od poloviny 30. let se prakticky naprosto odmlčel. Za doby okupace se zcela uzavřel do sebe a stáhl do ústraní i samoty. Hořkost a životní rezignace je znát ve sbírkách Básně z roku 1926 a Nové básně z roku 1928. Roku 1933 vydává sbírku, Ještě zní, s antimilitaristickým postojem vydanou v roce, kdy v Německu nastupuje nacismus. Během okupace v naší zemi se zcela izoluje a na protest proti nacismu téměř nevychází ze svého bytu po celou dobu pohnutých protektorátních let. Po skončení války vydal v roce 1945 sbírku Rány, růže, kde překvapivě zaujme i svým náznakem optimismu a láskou k životu. O rok později je jmenován národním umělcem. V naprostém osamění dožívá v Praze, kde 1. července roku 1952 také umírá.
