Strašák jménem kortikoidy

Kortikoidy mají mezi lidmi velice špatnou pověst a důvodem jsou jejich vedlejší účinky zahrnující sníženou odolnost vůči infekcím, vysoký krevní tlak i deprese. I v tom­to pří­pa­dě pla­tí, že nic ne­ní tak hroz­né, jak to na prv­ní po­hled vy­pa­dá. Kor­ti­ko­i­dy jsou syn­te­tic­ké hor­mo­ny po­do­ba­jící se kor­ti­zo­lu, který je syn­te­ti­zo­ván v kůře nadled­vin. On i je­ho de­ri­vá­ty do­ká­žou utlu­mit imu­nit­ní sys­tém, což lé­ka­ři mnoh­dy po­tře­bu­jí udě­lat.

Vhodný výběr

Růz­né au­to­imu­nit­ní cho­ro­by, bě­hem kte­rých imu­nit­ní re­ak­ce mí­ří na vlast­ní tkáň i or­gán, tedy na loka­li­zo­va­né one­moc­ně­ní či ví­ce or­gá­nů, tedy sys­té­mo­vé one­moc­ně­ní. Kortikoidy dí­ky své­mu protizánět­li­vé­mu pů­so­be­ní po­má­ha­jí v bo­ji pro­ti ast­ma­tu, Cro­hno­vě cho­ro­bě či aler­gic­ké rý­mě. Me­zi kor­ti­ko­i­dy pat­ří řa­da slou­če­nin ja­ko pred­ni­son, flu­ti­ka­son a bu­deso­nid. Vzá­jem­ně se li­ší svou si­lou a je na lé­ka­ři, aby pro daného pa­ci­en­ta vždy vy­bral tu nej­vhod­něj­ší, kte­rá mu pomůže a současně způ­so­bí co nejmen­ší problémy.

Co je kor­ti­ko­fo­bie

Kor­ti­ko­fo­bie je pře­hna­ný strach z uží­vá­ní kor­ti­ko­i­dů. Velmi čas­to je způ­so­be­ný ne­do­sta­teč­nými informacemi. Po­kud si pa­ci­ent na in­ter­ne­tu pře­čte ta negativa, mů­že léčbu kor­ti­ko­i­dy od­mí­tat pro svou vlast­ní ško­du. Je ­tře­ba si uvě­do­mit, že lé­ka­ři far­maka pře­de­pi­su­jí až v pří­pa­dech, kdy je to opravdu ne­zbyt­ně nut­né. Pro smy­sluplnost léčby musí pa­ci­ent přes­ně do­dr­žo­vat je­jich in­struk­ce. Mnoho li­dí má pod vli­vem kor­ti­ko­fo­bie ten­den­ci je vy­sa­zo­vat před­čas­ně, jakmi­le se jim udě­lá tro­chu lé­pe, a to je velká chy­ba. Dů­vo­dem je sku­teč­nost, že tyto kor­ti­ko­i­dy ne­od­st­raňují pří­či­nu onemocnění, ale jen po­tla­ču­jí au­to­imu­nit­ní re­ak­ci. Vy­sa­ze­ní mů­že způ­so­bit ná­vrat i zhor­še­ní zdravotních ob­tí­ží.

Ne­ní kor­ti­ko­id ja­ko kor­ti­ko­id

Ně­kte­ré se po­dá­va­jí lo­kál­ně na nos­ní ne­bo plic­ní sliz­ni­ci. Vedlej­ší účin­ky jsou mi­ni­mál­ní. Problematické mo­hou být mas­ti, jenž musí být po­u­ží­vá­ny co mož­ná nej­krat­ší do­bu. Table­ty či in­jekč­ní for­ma ovlivňuje ce­lý or­ga­nis­mus. V té­to sou­vis­los­ti se čas­to pí­še o tzv. Cushin­go­vu syn­dro­mu. Objevu­je se zejmé­na při dlou­ho­do­bé kon­zu­ma­ci kor­ti­ko­i­dů a za­hr­nu­je kom­bi­na­ci růz­ných nepříjemných kom­pli­ka­cí, jako je obe­zi­ta, ža­lu­deč­ní vře­dy nebo os­te­o­poróza. Vý­voj ale ne­u­stá­le postu­pu­je do­pře­du a sou­čas­né kor­ti­ko­i­dy jsou už mno­hem mé­ně agre­siv­ní. Po­řád jde ale o lé­ky, se kte­rý­mi je tře­ba za­chá­zet opa­tr­ně a neužívat je bez od­bor­né­ho do­hle­du.