Všichni si občas stěžujeme na svou paměť. Podle vědců bychom za ni měli být rádi. Je totiž mnohem lepší zapomínat, než si pamatovat opravdu vše. Zapomínání nám totiž pomáhá víc, než se zdá. Dobrá paměť nám umožňuje uchovat pouze ty důležité části svých znalostí a zkušeností. Zároveň musí být schopna vymazat vše chybné a zbytečné. Mozek musí zapomenout nedůležité detaily, aby se mohl soustředit na to, na čem skutečně záleží při každodenním rozhodování. Blake Richards s kolegou Paulem Franklandem z Torontské univerzity zkoumá přínosné aspekty zapomínání.
Výzkum zapomnění
Výzkum procesů podílejících se na zapomínání ukázal, že nervové mechanismy, které stojí za vymazáváním vzpomínek, jsou jiné, než ty, které je naopak ukládají. Podle profesora Roberta Jaffarda z Francouzského národního střediska pro vědecký výzkum při Bordeauxské univerzitě právě toto umožňuje síť neuronů aktivovaných údaji, které je třeba si dobře zapamatovat. První zakódování do paměti je však velmi nestabilní, a proto se sítě musí konsolidovat, aby tato data nechala v paměti alespoň nějakou znatelnou stopu. Konsolidace je možné dosáhnout třeba opakovaným čtením učiva.
Co nechat, co vymazat
Jde-li o vymazávací mechanismy, existují 2 rozdílné typy. Jeden dává větší smysl oslabování synapsí v sítích vytvářející paměťové stopy a další je kontra-intuitivní. Vychází totiž rovnou z vytváření nových neuronů z kmenových buněk. A právě za tímto objevem stál v roce 2013 tým Paula Franklanda provádějící výzkum na myších. Vytváření nových neuronů může mít opačné účinky v závislosti na tom, kdy k němu právě dochází. Když chceme zakódovat novou vzpomínku, značně nám usnadní vývoj nového neuronu její zapamatování.
Integrace do obvodu
Pak nastane naprostý opak. Nové neurony se integrují do obvodu hipokampu v mozku v místě, kde je paměťová stopa již uložená, a zde mohou tento obvod i přetížit, a tím ho naopak vlastně oslabit. Proces vysvětluje proč třeba děti, kterým se vytváří mnoho nových neuronů, tak velmi snadno zapomínají. Mozek věnuje dost energie vytváření neuronů, jejichž jedinou funkcí je oslabit naše vzpomínky. Zapomínání je totiž životně důležitá funkce. Podle Richardsovy a Franklandovy studie to dokazují rovněž také jejich umělé neuronové sítě. Když jsou systémy zjednodušeny, jako by zapomínaly, stávají se mnohem efektivnějšími při rozhodování.
Efekt zapomínání
Zapomínání nám pomáhá dělat ta dobrá rozhodnutí dvěma způsoby. Zbavuje nás parazitických informací brzdících způsob, jakým se dobře adaptujeme na nové situace. Snažíme-li se orientovat ve světě a náš mozek se topí v mnoha vzpomínkách, které nám brání ve výhledu, nemůžeme učinit informované rozhodnutí. Eliminace vzpomínek pomáhá zejména zevšeobecňovat zážitky z minulosti a přenést je zároveň do současnosti. Dobrá paměť je ta, co velmi schopně generalizuje a třídí. Klíčovou roli v selekci hraje hluboký spánek, který umožňuje roztřídit to, co bude nakonec uchováno a co bude vymazáno.
