Nadání nemusí být zrovna přínos, záleží na tom, jak je vnímána a jak s ním naložíme. Někteří mimořádně nadaní lidé umí zcela bezezbytku dosáhnout cíle a vytěží svůj osobní potenciál na maximum, zatímco mnoho dalších zcela selže. Odpovědi na mnohé otázky, které vás v souvislosti s tím napadají, nachází stanfordská pedagožka a psycholožka jménem Carole Dwecková.
Přístup jako rozhodující faktor
Klíčovým a rozhodujícím faktorem je rozhodně přístup. Jak udává doktorka Carole Dwecková, největší riziko pro všechny nadané jedince zejména představuje, když příliš ulpívají na svém, na tom velice těžko zpochybnitelném nadání. Když zkrátka hned na začátku ztratí motivaci dále na sobě pracovat, rozvíjet se a osahávat své osobní hranice. Ono známé pravidlo 10 000 hodin, které musíte věnovat danému talentu, aby to přineslo úspěch, platí právě ve chvíli, když odhalíte svůj talent. Jenom talent nestačí.
Když talent nestačí
Do nadaných, ale zároveň sebe-uspokojených jedinců často proroste přebujelé sebevědomí, které již od dětských nebo teenagerských let onomu jedinci našeptávalo, že díky svému talentu zvládnou všechny výzvy, a to zejména ty nejtěžší. Onen dar shůry v podobě talentu na cokoliv pochopitelně není všespasitelný. Je přitom velice pozoruhodné, že právě tuto letitou pravdu dovedou ignorovat i ti jedinci, co jsou nejinteligentnější a nejschopnější. Těm pak hrozí, že ve chvíli, kdy s nelibým údivem shledají, že na jistý úkol a projekt prostě nestačí, mohou velmi často za využití svého intelektu a tím současně i zvýšené schopnosti manipulace, sáhnout ke zkratce, která bude v rozporu s etikou.
Blahodárná léčba šokem
Ze zajetí svého ega je spletitá cesta. Nadaný a zároveň sebe-uspokojený člověk velice těžko v sobě nalezne potřebnou sebereflexi třeba k návštěvě terapeuta nebo kouče. Takovému jedinci s talentem pak většinou pomůže opravdu jen to, že ho v životě vysoce masivně zasáhne nějaký obrovský šok, ať v oblasti zdravotní, partnerské nebo třeba pracovní. Odbornice Carole Dwecková ze Stanfordu proto navrhuje a doporučuje, aby se předmětu Nadání není samospasitelné učili už i ti nejmenší školáci. Protože na to ale školní vzdělávací systém nemyslí, je to tedy na rodičích a pak už jen na nás samotných.
