Světový den pozdravů se slaví zdravením na ulici i cizích lidí. Po celém světě se v tento den zdraví už ve 180 zemích. Popudem k vyhlášení tohoto dne byla válka mezi Arabi a Izraelci. Tehdy jeden americký student jménem Michael McCormack se chtěl ve válce dokázat, že spory jdou řešit i jinak. Prvním symbolem komunikace je vždy pozdrav, který on sám začal šířit se svým bratrem.
Světový den pozdravů
Poprvé se Světový den pozdravů neboli World Hello day, slavil v roce 1973. A právě v tento den, 21. listopadu, si připomínáme i pravidla společenské etikety a všímáme si, jak se dnes zdraví současná mládež. Pozdrav je jedním z nejzákladnějších bodů etikety a setkáváme se s ním několikrát denně. Zdravíme se s rodinou, kamarády, s lidmi známými i neznámými, s učiteli, nadřízenými a osobami váženými. V pozdravu existují striktní pravidla, kdo koho má zdravit. Zjednodušené pravidlo zní, že na onom pomyslném vrcholu stojí ti, kdo si zaslouží úctu. Jsou to osoby nadřízené, starší a ženy. Takové zdravíme nejdříve my a projevujeme jim tak úctu.
Při setkání a loučení
Při setkání platí, že mladší zdraví staršího, muž zdraví ženu, dívky a mladé ženy zdraví výrazně staršího muže. Společensky méně významný zdraví společensky významnějšího, podřízený svého nadřízeného, vstupující do místnosti všechny ostatní, jednotlivec zdraví skupinu. Naopak při loučení se první loučí ten důležitější s tím méně důležitým. Starší se loučí s mladším, žena s mužem, společensky významnější se společensky méně významným, nadřízený s podřízeným a odcházející z místnosti se všechny ostatními. Jakmile se kombinuje více faktorů, obecně se bere ohled více na věk než na postavení a pohlaví. Je-li protějšek výrazně starší, měla by jej nejen žena pozdravit jako první. V hierarchii je pak na dalším místě pohlaví a ženy mají větší úctu. Pak teprve přichází pozice nadřízený a podřízený.
Koho zdravit
Všechny, které potkáváte pravidelně, i protivnou sousedku, prodavačku, lidi v čekárně, je to prostě slušnost. Také toho, komu jsme již byli někdy představeni. Samozřejmé také zdravíme toho, koho zdraví náš doprovod, třeba známé rodičů. Pozdravit bychom měli všechny, co potkáme v uzavřeném prostoru, třeba na schodišti v domě, ve výtahu, vlakovém kupé nebo v čekárně u lékaře či na úřadě. Světový den pozdravů není v České republice příliš známým pojmem, ve světě se ale slaví ve velkém.
Pozdrav nazdar
Pozdravy ahoj, nazdar, čau vznikly následovně. Dva z nich pocházejí z ciziny a čeština je pouze přebrala, jeden je ryze český a je to pozdrav nazdar. Jde o složeninu prvních dvou slov, které se objevovaly na kasičkách, do nichž lidé přispívali právě na stavbu Národního divadla. Celá věta zněla: Na zdar důstojného Národního divadla. Historie vznik tohoto pozdravu se tedy datuje k 14. dubnu 1851. O 12 let později, při vzniku prvního Pražského Sokola, pozdrav převzali oficiálně také sokolové. Od slova nazdar se odvozuje přípitek: Na zdraví.
Pozdrav ahoj
Pozdrav ahoj je už složitější. Patrně pochází z angličtiny, z výrazu Ahoe nebo A hoy. Ahoe je velmi starý námořnický pozdrav počeštěný na ahoj. V angličtině znamená loďka prosazený trampy a vodáky. Podle legendy vztahující se k námořníkům šlo o povel v nejvyšší nouzi, kdy prudká bouře zlámala stěžně i kormidlo a loď se dostala už jen do božích rukou. Pokyn Ahoy námořníkům přikazoval pokleknout a modlit se k poctě Ježíše – Ad Honorem Jesus. Ona transkripce slov pak tvoří Ahoy.
Pozdrav čau
Pozdrav čau vychází z italského ciao. Původně do Československa se dostal v 50. letech minulého století. V československých kinech se mezi sovětskými filmy objevil italský trhák Grande strada azzurra, v překladu Velká modrá cesta. Hlavní roli rybáře ztvárnil slavný herec a zpěvák Yves Montand. Celý film byl protkán italským pozdravem ciao. Lidé jej převzali částečně i jako vzdor proti komunistickému čest práci a za pozdrav čau se i trestalo. Zvyk byl ale silnější a čeština převzala italský pozdrav stejně, jako spousta jiných světových jazyků.
