Jak říká Sv. Augustin: „Bůh miluje člověka a nenávidí hřích.“
Bůh stvořil člověka k obrazu svému a přál si, aby si vzájemně rozuměli. Hřích pak zničil vzájemné přátelství člověka a Boha. Hřích totiž útočí na lidi nenápadně. Nejdříve si naivně myslíme, že si s hříchem jen zahráváme, ale nakonec si samotný hřích hraje s námi bezmocnými. Hřích je jako jed. Užírá nás pomalu, za to do hloubky. Bible je plná příběhů a citátů, které varují před následky hříchu, ale jejich správné pořadí v ní asi nenalezneme. Na konci 6. století papež Řehoř Veliký rozdělil hříchy do 7 hlavních skupin: Pýcha, Hněv, Závist, Smilstvo, Obžerství, Lenost, Lakomství. Všechny jsou vzájemně provázané, a jakmile se dopustíte jednoho, záhy spadnete do několika dalších. Příčinou je fakt, kdy člověk opustil Boha a stal se otevřeným pro každý zničující hřích.
- „Pýcha předchází pád,“ je psáno v Bibli. Přísloví 16,18. Pýcha – latinsky superbia.
Je to touha po vyšší atraktivitě a důležitosti, domýšlivost, vyvýšenost, přehnaná sebeúcta i nadřazenost kvůli kráse, bohatství, postavení ve společnosti či nadání. Pýcha je nadřazené chování, chorobný stav srdce, kdy opakem pýchy je tolik potřebná pokora. Pýcha je příčinou všech dalších hříchů. Jde o sebehodnocení neodpovídající vlastním schopnostem, přehnaný pocit převahy nad jinými. Pyšný člověk se různými způsoby neustále domáhá pozornosti, uznání a obdivu. Ztrácí zdravý úsudek, ale i vnitřní pokoj a přátele, které obtěžuje stálou nespokojeností. Pýchu nelze zaměňovat se zdravým sebevědomím, které nám pomáhá něco v životě dokázat.
- Hněv je často otcem vraždy. Hněv – latinsky ira.
Hněv přináší nezvladatelné pocity zlosti a nenávisti vůči jiným i osobě. Hněv nás nejvíc ničí a každý mu víc či méně podléhá. I malé dítě svými záchvaty vzteku dává najevo nelibost. Pokud popadne zlost dospělého člověka, není schopen zdravého úsudku, jedná ukvapeně a křičí. I celé rodiny bývají od sebe rozervány spory. Jakmile rozum ustoupí hněvu, končí přátelství i obchodní vztahy a se škodami zůstává jen špatné svědomí. Hněv neničí pouze ty, proti kterým je namířený, ale vrací se jako bumerang. Doslova zabíjí i ty, jenž se hněvem nechávají unést. Umět s nadhledem řešit vyhrocené situace, umět v klidu všechny vyslechnout a nakonec vyslovit své stanovisko, je umění. Ježíš Kristus, jenž utišil bouři na Galilejském jezeře, utiší i rozbouřené nitro člověka. Člověk se musí přestat obhajovat, vymlouvat na druhé lidi či rodové zatížení a musí chtít hněvu zbavit sám.
- Závist kráčí ruku v ruce se žárlivostí. Závist – latinsky invidia.
Závist je naše pociťovaná nelibost při úspěchu a štěstí jiného. Vášnivá touha po majetku či vlastnostech druhých. Ústí do poškozování jiných, krádeži a sabotáži. Oba hříchy ničí dobrou pověst, působí rozkol v rodině i mezi přáteli. Chorobná žárlivost není obranou manželství, ale útočným a zákeřným nástrojem. Tyto hříchy jsou často příčinou mnoha neštěstí, křivých svědectvích i vražd. Zahoříte-li hořkou záští, jste schopní všeho. Závist provází pocity, jako je napětí, nenávist, zoufalství, zmatení mysli a různé nemoci těla i duše. V Bibli je psáno: „Závist je hnis v kostech“, přísloví 14,30.
- Smilsto či nečistota má mnoho podob. Smilstvo – latinsky luxuries
Smilstvo je nevěra, nestálost ve vztahu k partnerovi v manželství nebo jiném svazku. V mnoha kulturních zemích jsou mravní zákony již dnes něčím relativním. Humanismus se dávno zcela vysmál Desateru Božích přikázání. Satan pak odívá svou bohyni rozkoše do šatů anděla lásky, která již oklamala mnoho lidí. Bůh určil intimní život pro manželství, aby nás uchránil od následků hříchu, kterým jsme zklamaní a osamělí. Rozvrácené rodiny, kde to nejvíc odnášejí děti a traumata po rozvodu, jsou bolestné. Bůh nenávidí hřích, ale hříšníka miluje. I ženu přistiženou při cizoložství ochránil od ukamenováním a řekl známou větu: „Kdo z vás je bez viny, hoď po ní první kamenem.“ Jak žalobci odešli, řekl: „Běž a nehřeš více.“ Odpuštění a svoboda od hříchu nečistoty i smilstva jsou velkou úlevou.
- Obžerství či nestřídmost se dřív nebo později na těle projeví. Nestřídmost – latinsky gula
Nestřídmost či obžerství se vztahuje k přílišnému požívání pití a jídla. Bůh nám dal přirozenou chuť k jídlu, ale obžerství ničí zdravé tělo i mysl. Nejde jen o přejídání, ale o skryté formy nepřirozených tužeb a pudů. Bible hovoří o nadměrném zájmu o pozemské věci a materialismus. Touha vlastnit a užít si všechno, co se nabízí, nebo co mají ti druzí, vede k marnému hledání cesty ke štěstí, radosti a úspěchu. Je až moc snadné se najíst a napít, co hrdlo ráčí, zaplnit svou mysl obrovským množstvím informací a získat nejmodernější novinky, ale duše při tom hladoví. Jak Ježíš říká: „Ne samým chlebem živ bude člověk“. Srdce člověka se ale trvale ničím materiálním nenasytí.
- Lenost nás nenápadně, ale trvale ničí. Lenost – latinsky acedia
Lenost, malomyslnost a duchovní znechucenost je absencí víry v sebe i v Boha, snahy cokoliv zlepšit a nezájem uskutečnit své dobré úmysly. Lenost nás ničí už od mládí a je častou příčinou našich nenaplněných představ o životě. Příčinou rozdílu mezi tím, čím nyní jsme a čím jsme být mohli. S leností přestaneme dbát o vzdělání, rozvoj talentu i zdraví. Ruku v ruce s ní jde lhostejnost, která je příčinou mnoha úrazů, obětí, utrpení a bídy na celém světě. Můžeme být tvořiví, šířit lásku a povzbuzení slovem i činem. Můžeme vyslechnout, potěšit, dát finanční i jiný dar a ulehčit jiným břemeno. Na lenosti je nejhorší, že nás okrade o odhodlání a sílu cokoliv měnit. Rozum sice ví, co je nutné udělat, ale lenost zdržuje a odrazuje od každého činu. A to je třeba překonat.
- Lakomství či lakota je neochota dělit se s bližními či potřebnými. Lakomství – latinsky avaritia
Lakomství je příčinou podvodů, lhaní, krádeží, vydírání i vražd. Jde to nenápadně. Kvůli penězům jdeme so zaměstnání o víkendu, na úkor odpočinku a hledání duchovních hodnot. Nemáme čas přemýšlet, relaxovat a získávat moudrost pro praktický život. Stáváme se snadnou kořistí reklam, oběťmi půjček a lichvy. Bible praví: „Milování peněz je kořen všeho zlého“, 1. Timoteova 6,10. Bohatství není hříchem, jestliže bylo nabyto poctivým způsobem, člověk nemyslí jen na sebe a pomáhá potřebným. Bůh pak dává i k podnikání moudrost a ochranu. Bohatství se stává hříchem tehdy, je-li překážkou ve vztahu s Bohem, péči o rodinu a přiblížení se blízkým. „Snáze projde velbloud uchem jehly, než bohatý vejde do království Božího“, přísloví Matouš 19,24.
