Dne 24. 7. 1911 Expedice objevila Lima – Inckou pevnost Machu Picchu, která leží ukryta vysoko v Andách. Původně ji nechal postavit Pachacútec Yupangui již v letech 1460 až 1470. V 16. století o vlásek unikla pozornosti španělských dobyvatelů a pak došlo k nejasnému zániku říše, kdy pevnost zmizela na čtyři staletí pod bujnou tropickou vegetací. Pevnost se nachází 400 metrů nad řekou Urubamba na horském sedle v nadmořské výšce 2430 m n. m. Město zřejmě nemělo žádnou administrativní, vojenskou, ani obchodní důležitost. Proč vlastně dávní Inkové tuto osadu postavili, nikdo vůbec neví. Historici se ale domnívají, že pravděpodobně chtěli být blíže svému božstvu.
24. července roku 1911 a Hiram Bingham
Osada se rozkládá na jednom z úžasných vrcholků andského pohoří Cordillera Vilcabamba. Do údolí nevede žádná silnice ani cesta sjízdná automobilem. Narušit rozvážný a klidný spánek rozvalin se poprvé pokusil Hiram Bingham, který se v čele expedice Yaleovy univerzity vydal právě 24. července roku 1911 na průzkum jedné z největších záhad kulturní historie. Od té doby pak navštívilo osadu vysoko v horách doslova statisíce turistů. Nápor neukázněných zvědavců ale památku ustavičně poškozuje, protože ji kámen po kameni rozebírají. Ohrožují ji i požáry a eroze vyvolané častými dešti. V roce 1983 bylo pak Machu Picchu zapsáno i na seznam světově chráněných památek UNESCO.
Průzkum
Po několikadenní cestě džunglí byli členové americké expedice hledající incké město Vilcabamba vyčerpaní. Šéf této výpravy profesor Bingham pak vyrazil sám v doprovodu domorodého chlapce ve věku 11. let jménem Pablita Alvareze na další průzkum. Indián Melchor Artega z nedaleké usedlosti mu vyprávěl o jakýchsi pěkných ruinách na skále vysoko nad řekou. Objev mu vyrazil dech. Kombinace důmyslných linií, symetrie opracovaných kamenů působících ohromným dojmem, který je harmoničtější a ladnější než mramorové chrámy Starého světa. Bez malty a bez ošklivých spár mezi kameny, jakoby zdi vyrostly hotové. Bílá žula stavby předčila nejkrásnější incké zdi v Cuzcu. Svou krásou se vyrovná nejpozoruhodnějším stavbám světa.
7 novodobých divů světa
V červenci roku 2007 byly v portugalském Lisabonu vyhlášeny výsledky celosvětového hlasování o 7 novodobých divů světa a v Peru probíhaly bujaré oslavy. Mezi vyvolenými se ocitlo Machu Picchu se 100 miliony hlasů po největším společném hlasování veřejnosti po celém světě. Zájem snad urychlí rozhodnutí peruánské vlády, jak ji zachránit před devastací a neztratit zároveň zájem zahraničních turistů o návštěvu země.
Ztracené město Inků
Tak nazvali sídlo Španělé nedlouho po dobytí incké říše. Přesto jim jeho poloha zůstala důkladně utajena až do začátku 20. století. Již dříve než Hiram Bingham se k Machu Picchu dostalo několik západních cestovatelů, jako Enrique Palma, Gabino Sánchez a Agustín Lizárraga, jejichž jména byla vyryta na jednom z kamenů v roce 1901. O 3 roky později spatřil toto město ze vzdálené hory francouzský inženýr Franklin a informoval Thomase Payna, anglického misionáře žijícího v oblasti. Ten k ruinám údajně i vyšplhal. Přesná pozice Machu Picchu se objevila na mapě jistého německého obchodníka v roce 1874. Teprve profesor prestižní Yaleovy univerzity Hiram Bingham o svém objevu informoval vědecký svět a veřejnost, a proto je prvenství jeho.
Dávní Inkové
Inkové neznali písmo v podobě, v jaké psanou řeč chápeme dnes. Nedochoval se tedy ani původní název sídla. Novodobý dostalo podle jména přilehlé hory. Všechny visuté stavby nad Urubambou jsou postaveny podle pečlivě propracovaného plánu tradiční andské vesnice, a to i Machu Picchu. Zřejmě to bylo v polovině 15. století na přání největšího z Inků, vládce Pachacuteca Yupanquiho. Město leží na skalním hřebeni asi 2500 m n. m. a 400 m nad hladinou řeky mezi vrchy Wayna Picchu, v kečuánštině Mladá hor a Machu Picchu, Stará hora. Pro asi 1 000 obyvatel plnilo všechny základní funkce inckého sídla. Je tu centrální náměstí, obytná čtvrť, pohřebiště, zcela důmyslný vodovodní systém, chrámy, Inkův palác, lázně i zemědělské terasy. Proč bylo vybudováno na tak obtížně dostupném místě?
Astronomická observatoř
Může jít o chrm zasvěcený pannám Slunce, poslední útočiště Inky Manca, sídlo vládce Pachacuteca, či místo Inky zvané llaqta, což je osada pro kontrolu hospodářství. Mohlo jít o zemědělskou pokusnou stanici či vězení. Dr. Johan Reinhard tvrdí, že je město svou pozici ve vztahu k posvátným prvkům krajiny a horám v harmonii s klíčovými astronomickými událostmi významnými pro Inky. Názor amerického historika z National Geographic má ke skutečné funkci města asi nejblíže, mohlo plnit náboženskou a astronomickou funkci.
Kámen Intihuatana, místo, kam se připoutávalo Slunce
Poloha města vůči světovým stranám, charakteristické stavby, chrám Tří oken, chrám Slunce a El Torreón, což je polokruhová věž s oknem, kterým přesně v den červnového slunovratu proniká paprsek slunce vycházejícího nad protější horou a pak dopadá na kámen vytesaný do podoby jaguára, což je posvátné zvíře incké mytologie, ale zejména Intihuatana. Složitě opracovaný kámen představuje astronomickou observatoř a název v překladu doslova znamená místo, kam se připoutávalo Slunce. Inkové rytmizovali čas podle zdánlivého pohybu nebeských těles. Intihuatana se pak nacházela v každém z významných středisek. Intihuatana se vytesaná na rostlé skále zachovala se v původní podobě.
Zimní slunovrat
Kámen byl trnem v oku Španělů a cílem jejich řádění. V období zimního slunovratu, kdy bylo odtud nejdále Slunce, prováděli inčtí kněží podle zápisů Španělů symbolický obřad, kdy jej měli přivázat ke kameni, aby se vrátilo a nemohlo nikam zmizet. Pečlivě sledovali stín, který vrhal kamenný sloup gnómon od Intihuatany, a jakmile dosáhl jeho nejzazšího bodu, po kterém se začal znovu vracet, bylo to znamení v jejich zemědělském roce doprovázené rituálem. Posvátný kámen Intihuatana se dochoval v původní podobě a leží přesně uprostřed pomyslného kříže mezi Wayna Picchu a Machu Picchu v severojižní ose a zároveň na spojnici vrcholů San Miguel na západě a menšího Putukusi na východní straně kříže.
