Jak ustát odcizení partnerů po příchodu dítěte

0
881

“Jsem matka půlročního dítěte. Manžel má náročné zaměstnání a jezdívá na služební cesty. Často se cítím sama a mám pocit, že mě nechápe, když mu vyjadřuju své přání, abychom jako rodina trávili více času. Snažím se mu rozumět, ale někdy si připadám, jako bych si musela v jeho diáři rezervovat čas jen pro naši rodinu.”

“Jsem otec. Má rodina je pro mě vším, snažím se zajistit svému dítěti budoucnost a svéženě chci dopřát takový život, aby nemusela počítat každou položku při nákupu v supermarketu. Připadám si jako mezi mlýnskými kameny, snažím se vyhovět manželce, zároveň mám velkou zodpovědnost v práci. Někdy mám pocit, že ten tlak už nejsem schopen zvládnout.”

Jste-li rodiči, nepřipomínají vám tyto dva monology v něčem váš příběh? Jak jste se cítili v rodičovské roli vy?

Pro nás, pro ženy, jsou otcové symbolem podpory, síly a autority. Když jsou nablízku, cítíme se také silné, pevné a neohrožené. Zvláště když máme první dítě a my se teprve učíme jistotě v mateřské roli.

Pro muže, (jak mi bylo vysvětleno), je žena-matka něco jako bohyně, která jim bolestnou cestou darovala to nejcennější, potomka. Po porodu žena v jejich očích neuvěřitelněstoupne. Vztah došel naplnění.

STOP! Nemohl by ten stav takto zůstat? Vzájemný obdiv a úcta vůči partnerovi a jeho roli?

Realita je bohužel jiná. Dítě v noci pláče a žena, vstávající již po dvacáté osmé, je rozzlobená na partnera, že pro jednou nemůže uklidnit dítě v náručí on. Muž má druhýden prezentaci v práci a je naštvaný, že se nevyspí a bude pak nepoužitelný. Těchto situací je za den několik a nevraživosti mezi partnery se den po dni stupňuje. A to je ten věčný kolotoč, z něhož se velmi těžko vystupuje. Co s tím?

  1. Uvědomte si, kým váš partner/ka je a proč jste se rozhodli s ní/m mít dítě.
  2. Vzpomeňte si na jeho/její reakci, když poprvé uviděl/a po porodu Vaše dítě.
  3. Řekněte své/mu partnerovi/partnerce, kým pro vás je a co pro vás znamená, bez ohledu na to, jaké konflikty teď řešíte. Pravděpodobně na to toužebně čeká, neboť od příchodu dítěte jste ji/jej citově poněkud zanedbával/a.
  4. Obejměte svého partnera/partnerku a dotýkejte se jí/jej. Doteky mají léčivý účinek a jsou původcem hlubšího propojení mezi mužem a ženou.
  5. Začněte s drobnými projevy lásky a pozornosti vůči své/mu partnerce/partnerovi. Například mu doneste kávu a jeho/její oblíbený dezert a s úsměvem jej servírujte. Nebo nechte svého druha/družku v neděli spát déle.
  6. Snažte se mít pochopení pro náročnou roli toho druhého, i když je to těžké. Ale zkuste. Ve dvou se to táhne vždy líp. Na to nikdy nezapomeňte.
  7. Pokud si připadáte, že jste spolu zapomněli komunikovat a nejste schopni to zvládnout sami, nebojte se oslovit pomoc zvenčí. Rodinná centra a poradny poskytují širokou škálu poradenství a erudovaní mentoři vám jako třetí a nezávislá strana mohou velmi rychle a efektivně pomoci váš problém vyřešit.
  8. DÍVEJTE SE NA SVÉHO/SVOU PARTNERA/PARTNERKU OČIMA LÁSKY A SNAŽTE SE O PŘÍVĚTIVÉ, TEDY VLASTNĚ NORMÁLNÍ CHOVÁNÍ MEZI DVĚMA LIDMI, KTEŘÍ SE MILUJÍ A ROZHODLI SE SPOLU STRÁVIT CELÝ ŽIVOT.

S těmito jednoduchými zásadami mám osobní zkušenost. Fungují. Jen si to otočte. Líbilo by se vám takové partnerovo/partnerčino zacházení vůči vám? Jak málo stačí k tomu, abyste se odcizili? Tak taky docela málo stačí k tomu, abyste k sobě našli znovu cestu. Zvláště když máte tak zásadní důvod, jímž potomek bezesporu je. Stačí trocha pokory, sebereflexe a uvědomění si toho, co v partnerovi/partnerce máte. Nikdo z nás nechce žít v destruktivních vztazích. Na to je život příliš krátký a nevyzpytatelný. Tak si zbytečněne komplikujte život a milujte se! 🙂


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here