Byl to francouzský filozof, historik a hlavní iniciátor obnovení Olympijských her. Narodil se 1. 1. 1863 v Paříži a slavíme jeho 80 výročí úmrtí. Pierre de Coubertin vzkřísil moderní podobu Olympiády a známé Olympijské hry právě díky de Coubertinovi žijí dál. Francouzský diplomat a pedagog Pierre de Fredy, baron de Coubertin chápal sport jako prostředek k dosažení dokonalosti, opěvoval myšlenku harmonie těla a ducha a tu čerpal z antiky. V roce 1896 obnovil po více než 1 500 letech slavnou tradici Olympijských her. Podle některých odborníků svými romantickými vizemi známými pod heslem: Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se výrazně lišil od historie a dávných ideálů antických her.
Jaký byl Pierre de Fredy, baron de Coubertin
Vždy tvrdil, že člověk není jen tělo a duch, nýbrž tělo, duch a charakter. Charakter člověka se nevytváří duchem, ale pomocí těla. Tvrdil, že to je právě to, co starověcí národové dobře věděli a co my dnes tak obtížně křísíme. Nebyl ale prvním, kdo se snažil oživit tyto hry v roce 394 zakázané císařem Theodosiem I. Velikým. Ale až tento francouzský aristokrat díky svému entuziasmu, diplomatickým schopnostem, také bohatým stykům s vlivnými osobnostmi a zejména vlastním finančním prostředkům dokonale uspěl.
Cesta k mravní ušlechtilosti
Spojení sportu a velkých myšlenek skrze Olympijské hnutí chápal jako jasnou cestu k mravní ušlechtilosti, ale i k odstranění rozporů a válek mezi jednotlivými státy a národy. Sportovci pro něj byli jasnými vyslanci Olympijských myšlenek a Olympijské hry událostí, která má přinášet Olympijské poselství do celého světa. Tvrdil, že sport je zdravé opojení krve a radost žít. Nikde jej nenajdete tolik, jako při provádění sportu. Olympijskou myšlenku tento baron nespojoval jen se sportem a hry měly rovnoměrně doplňovat také soutěže umělecké a literární, což se nám bohužel dost vytratilo.
Antické ideály v jiném hávu
Coubertinovo pojetí onoho Olympismu bylo často i kritizováno. Americký profesor David Young dokonce oponoval, že Coubertinovo přesvědčení o tom, že antičtí atleti byli pouze amatéři, se v žádném případě nezakládá na pravdě. Další experti zpochybnili i výše uvedené Coubertinovo heslo novodobých Olympiád. Je podle nich v rozporu s ideály antických Řeků. Apoštol Pavel napsal křesťanům v 1. století z Korintu, kde se konala jedna z částí Olympijských her: Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali!
Cesta ke sportu
Pařížský rodák pocházel z italské nižší šlechty, která se ve 14. století přestěhovala do Francie. Místo vojenské či politické dráhy, kterou měl nastoupit podle rodinné tradice, směřovat absolvent pařížské École Libre des Sciences Politiques k pedagogice a sportu. Sám aktivně provozoval box, šerm, tenis, vesloval, jezdil na koni a na kole. Sám pocítil příznivý vliv tělocviku na rozvoj osobnosti, zejména při studijních cestách po Británii, USA a Švédsku. Zde byl sport nezbytnou součástí výuky. A při návštěvě Řecka se naprosto zhlédl v antické civilizaci. Chtěl reformovat francouzského školství a obnovit Olympijské hnutí v čele s Francií a dokonce prohlašoval, že když Německo vyneslo na světlo ony trosky Olympie, Francie může vzkřísit její starou slávu.
Marnost nad marnost
Poprvé veřejně vystoupil s nápadem uspořádat Olympijské hry dne 25. listopadu 1892 v Paříži v závěru své přednášky při oslavě 5. výročí existence Unie francouzských spolků pro atletické sporty. Byl ale totálně nepochopen. V pamětech se zmínil, že shromáždění tleskalo, souhlasilo a přálo úspěch, ale přitom nikdo neporozuměl myšlence. Pak se věnoval cestám do USA a Británie s rozporuplnými ohlasy. Získal si přízeň Brita Cecila Herberta a Američana Williama Sloana a s jejich podporou využil mezinárodní konferenci o amatérismu připravovanou v Paříži na červen 1894 ke svým Olympijským cílům.
Dlouhá cesta k cíli
Název změnili na Kongres pro obnovení Olympijských her a dne 23. června 1894 delegáti odhlasovali obnovu Olympiády. První hry na rok 1896 byl věnován Aténám a Coubertin navrhoval až Paříž v roce 1 900. Tím byla vyjádřena kontinuita s antickými hrami. Ve svých 33 letech si de Coubertin splnil svůj životní sen. Získal v roce 1912 ve Stockholmu na letní Olympiádě zlato v literatuře za svou báseň Óda na sport. Financoval až do roku 1914 opravdu většinu akcí Mezinárodního Olympijského výboru – MOV a stál v jeho čele až do roku 1925. Jako čestný předseda se pak na činnosti MOV nepodílel. S malým úspěchem skončila snaha reformovat francouzskou pedagogiku. Hospodářská krize ve 30. letech zhoršila jeho finanční situaci a MOV vyhlásila v roce 1935 na jeho podporu mezinárodní sbírku. Výnos dostala jeho žena po jeho smrti, kdy náhle zemřel v Ženevě při procházce v parku a je pohřben ve švýcarském Lausanne v sídle MOV.
